o vládě života

Kde se vzal, tu se vzal - myšlenek vládce, existence král.

Hrajeme karty sami se sebou

Proč si nepamatujeme minulé životy? To by nebyla přece žádná hra, kdybychom viděli soupeři do karet. :-)
Ano, hrajeme sami se sebou úžasnou pomyslnou karetní hru, kde spoluhráče, tedy tento svět a události kolem i uvnitř našeho těla a mysli, to jaký tento svět je, jak ho vnímáme a prožíváme, karty hráčů, vytvořily naše dřívější životy, naše dřívější představy, přání touhy, návyky, naše dřívější rozhodnutí, tedy vše do čeho jsme nasměrovali a vložili energii naší vůlí.
Nejsme tedy pouze tělem, jeho pudy, zvyky, reakcemi, emocemi, myšlenkami - naše existence a vztah k ní je projevem minulosti. Jsme vědomím, které vše vnímá a prožívá, jsme vůlí, která vše vytváří a mění, ale jsme tedy i tím, co považujeme za vnější, existující, co se děje, co je výsledkem naší minulé, pradávné, dávné i nedávné aktivity.
Pokud nebereme čas příliš vážně, pokud jej vidíme jako zvolený způsob ne/vnímání ne/oddělenosti příčin a jejich následků, dává to smysl.

Co až tuto hru dohrajeme?
Dáme si zažívací pauzu a pak začneme další, jinou, hru, jiný svět. ;-)

Minulost je teď. Je zde přítomna svými následky. Budoucnost je přítomna svými příčinami. Pokud zaměříme pozornost na teď a tady, jsme mimo omezenost času a prostoru. Ve stavu dokonalého soustředění do tohoto bodu jsme schopni vidět minulost i budoucnost, naladit se na libovolnou událost a aplikováním vůle ji měnit - dělat "zázraky". Staneme se ... tím, kým jsme vždy byli, stále jsme a budeme, jen to nevnímáme, protože si hrajeme na to že jsme jen svojí jednou částí, hrajeme roli. Stačí nasměrovat hru, kterou hrajeme tímto směrem.

A co ti ostatní lidé, ty ostatní bytosti? Jsou naší projekcí do rolí na základě naší minulosti, stejně jako domnělé já. Naše vlastní role v naší vlastní hře, jen střípky nás samých, vědomím, vůlí, projevem. Když jim uškodíme, pocítíme to. když jim uděláme radost, přineseme užitek, pocítíme to taky. Projeví se to až dozrají podmínky rozehrané hry, až to minulost dovolí. Ve stavu vědomí mimo omezenost na Já to vnímáme okamžitě; čím jsme tomuto stavu blíž, tím dřív.
04.02.2011



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se