o vládě života

Kde se vzal, tu se vzal - myšlenek vládce, existence král.

blahobyt nebo štěstí

Vsadit na zvyšování vnějšího blahobytu nebo na odhalování skrytého štěstí?
Obojí vyžaduje námahu. První však v sobě skrývá rozpor, neboť těžko bude blahobyt bez pohodlí a těžko si představit pohodlí s úsilím dohromady. Obzvláště, když blahobyt závisí na vnějších podmínkách, které se neustále mění.
Nestojí za námahu spíše hledání štěstí a to tam, kde vždy bylo a tedy vždy bude? Nejde tu o štěstí, které je dílem Štěstěny a je vrtkavé. Jde o stav prožívání, o stav radosti a energie, lásky a moudrosti.

Šťastný člověk je blažený -> blahobyt. Člověk žijící v blahobytu -> degenerace, neštěstí.
Lidé touží po blahobytu, po životě ve "hmatatelném" světě smyslů, prožitků a s nimi spojených myšlenek; neznaje nic jiného. Jsou to ti, co poslouchají mnoho různorodých vnitřních a vnějších, ze své povahy silných, "hlasů" a považují je za svůj svět; jediný a pravý. Pod tento pojem se vlastně zahrnuje uspokojování všemožných neukojitelných potřeb a proměnlivých tužeb, zvyšování komfortu, snižování námahy, ... ; království ega.
Význam slova je tak proměnlivý jako je móda, jako je momentální touha či slabost, jako je různý vývojový stupeň jedince, jako je trend společnosti.
Naše doba a společnost vsadila na blahobyt. Nejistí, pohodlní, zmatení i nešťastní lidé následují vnějšího příkladu této povrchní společnosti.
Jsou ale také lidé, a je jich více a více, kteří přes veškeré vnitřní i vnější svody vnímají jeden tichý, ale trvalý vnitřní "hlas". Tito lidé pak směřují k všeprostupujícímu všezahrnujícímu štěstí, které pramení zevnitř bytosti.
Ano, není to snadná a rychlá cesta. A jak by také mohlo být snadno a rychle dosaženo něčeho neocenitelného a trvalého? Člověk je jedinečnou bytostí, především tím, že má možnost pro to něco užitečného dělat. (Ani zvířata ani bohové pro to nic nedělají. Jedni proto, že žijí v blahobytu, druzí proto, že nemají vůli. Jedny bytosti mohou jedině ztrácet, druhé zas nemohou získávat.) Tento proces vyžaduje "obnažení se" vzdáním a zbavením se tíživého, těsného a špinavého "hábitu". Na ochranu očištěné existence je také třeba úsilí o pořízení nového vzdušnějšího, starým neposkvrněného. Bez vnitřní harmonie citů, mysli a nadosobních hodnot, bez laskavého jasného vidění souvislostí by však taková existence nebyla možná a stav štěstí by byl neudržitelný. To je to, co leká a odrazuje člověka, který se na tuto cestu odvážil vkročit nebo i jen pomyslet.
Čím blíže je však zdroj štěstí "pravému středu" toho, kdo jej prožívá, tím méně jej mohou ohrozit a ovlivnit vnější podmínky. Pokud hledám zdroj štěstí někde mimo sebe, pak najdu vždy jen prchavý odlesk skutečného vnitřního bohatství.
Evoluce se neobejde bez revoluce a ta zase bez odvahy; odvahu pak umí podnítit také touha. Vždy, když bylo nějaké lidské poznání, nějaká ušlechtilá myšlenka a touha aplikována primárně na změny uspořádání vnějšího světa člověka, vedlo to postupně ke katastrofě. Vnější svět, to jak jej prožíváme, je odrazem světa vnitřního a tedy jedinou cestou k trvalému zlepšení je aplikování všech poznatků, schopností a úsilí každého jednotlivého člověka především na jeho vlastní vnitřní svět. Vnější, fyzický, společenský i individuální duševní svět je pak učebnou, posilovnou, motivací, inspirací, zrcadlem, ale také pastí slastí, vězením návyků a peklem následků zároveň.
Je tedy lepší sázet na vnější podmíněný blahobyt nebo na vnitřní nepodmíněné štěstí?
19.03.2010



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se