o vládě života

Kde se vzal, tu se vzal - myšlenek vládce, existence král.

Je tezke prevzit kontrolu


Je tezke prevzit kontrolu a ovladnout telo, prestat mu slouzit. Na jedne strane je treba byt prisny a nerozmazlovat je, nedavat mu okamzite to, o co si rekne, nereagovat hned na kazdy pocit nebo myslenku. Na druhe strane je potreba rozumet temto signalum, spravedlive je vyhodnotit, rozhodnout, jestli jde o uzitecny signal, informaci ci intuici nebo jen o zhyckanost, zvyk, zmatenost, vrtosivost a hravost, o tendenci udrzeni ci posileni vlady a budovani Ja - oddělenosti, pýchy. To nejde bez opravdove uprimnosti sama k sobe, bez poslouchani vlastniho svedomi. A to je velmi tezke. Obzvlaste v prostredi, ktere dava spatne vzory, po letech budovani zlozvyku, potlacovani a obelhavani vlastniho svedomi, kdy telo je rozharane, chute ci touhy a nechute ci strachy se predhaneji v upoutavani pozornosti, zvyk brani konani spravneho, kdy je telo vnitrne nestabilni, kdy vyzaduje a ubira energii. Ale ani v situaci, kdy se podari zpacifikovat vsechny zhare a lhare neni vyhrano. Stale se projevuje silna obrana techto vnitrnich sil, stale jsou pripraveny osalit a prevzit zpet kontrolu, stale se objevuji fnukani a strachy, pochybnosti vseho druhu. Netrpelivost, nesikovnost a neznalost tohoto procesu osvobozeni, chybejici inspirace a vedeni lehce vede k oslabeni duvery, k depresi a naslednemu podlomeni vule pokracovat v nastolene ceste, k navratu do vyjetych koleji. (A obvykle jeste nize, protoze ti, kteri byli potlaceni, jsou vyhladoveli, nam to daji pekne "sezrat", primeji nas k jeste vetsi podrizenosti.)
At je to obtizne sebevic, je treba ucit se byt spravedlivy k jednotlivym aspektum tela, budovat jejich duveru, zamestnavat je dle povahy jejich schopnosti. Jestli je telo na neco nedobreho zvykle je mozne razne zasahnout, zmenit podminky a s vypetim sil budovat dobry navyk, ktery bude prinejmensim alternativou k zlozvyku. Ale co kdyz dojdou sily bojovat, potlacovat kus toho, co povazujem za sama sebe, co kdyz ani nemame dost sil na tak razantni postup? Je treba postupovat chytre a stale spravedlive: Vzdy poznavat a respektovat skutecne potreby tela a jeho jednotlivych aspektu, vyuzivat jeho schopnosti a poskytovat potrebnou odmenu za usili, snizovat davky na nezbytnou uroven, budovat duveru a ucit sluzbe "nasi" spravedlive vuli. Nizsi telesne urovne pomaha ovladat pycha, ale pokud se ji to dari, mohutni a zbytni, ma velkou moc a vladne silou. Pokud se snazime pokrocit ve vyvoji dale, snazime se ji dostat pod kontolu, jejim oslabenim se zacnou, jak vysvobozeni duchove z temnot, projevovat temne sily (a slabosti), ktere dosud mela pod kontrolou. Byli taci, co s pychou "uzavreli partnerstvi" pro cestu k osvobozeni a s pouzitim jeji sily, s netrpelivosti, s nepochopenim, se dostali do depresi, ktere pycha nedokazala resit, a hledali pred ni unik v sebevrazde. Vetsinou ale, a to vidime bezne kolem sebe u schopnych a mocnych jedincu, pycha proste jen prevzala vladu o to pevneji do svych rukou a prohlasila cestu vysvobozeni za dokoncenou: Cil, tedy silnejsi Ja, byl dosazen. Ale ouha, jeji vlada neni vecna, konci totiz smrti. A jsou tu zase ty deprese, snahy o zanechani neceho po sobe, ... "Ale spravedlnost bude nastolena".
Stale je tu rec o vnitrnim "boji", ale situaci zdanlive komplikuji vnejsi jevy. Reakce vnejsiho sveta na projevy naseho vnitrniho vsak nasemu vnitrnimu boji pomahaji, pokud chceme a jsme otevreni.
I kdyz se casto mluvi o vnitrnim (daleko casteji o vnejsim) boji, trvalych vysledku lze docilit jen laskyplnou cestou. Kazda zmena zalozena na sile vyvolava latentni reaktivni reverzni zmenu. Je to jako kdyz se vychova zaklada na nespravedlivem nasili. Ano, co je shnile, je potreba odejmout a dat na kompost, ale schopnost spravedliveho posouzeni, to je jiz vysoce odborna a zodpovedna prace.
Kdyz nekoho zlomite, je tezke ho presvedcit, aby dobre slouzil; vytvarite nepritele, ktery bude vzdorovitý. Kdyz vzbudite strach, tezko ziskate duveru; vytvarite slabocha, co je spis na obtiz. Kazdy .?. a vse co existuje, je potreba zahrnout do vysledku zmeny a dat mu povaze veci odpovidajici misto a roli. Dat slabemu jen takovy naklad, ktery unese, ale takovy, ktery mu pomuze k posileni, to je spravedlnost. Ze to je prace pro bohy? Ano, stanme se bohy! Ale ne pro tu pychu a moc, ale pro nastoleni spravedlnosti uvnitr nas samych.
A take, cim pozdeji se s vychovou zacne, tim obtiznejsi a dlouhodobejsi proces to je. Nehlede na riziko vnitrni hniloby. Kdyz si "nekdo" zvykne vladnout, je tezke ho presvedcit, aby slouzil. Jakou roli mu chcete nabidnout misto toho? Eliminovat? Je to spravedlive (bez pychy vlastniho nazoru)? Ale at uz jsme na tom sebehur, nespravedlive je nepokouset se o zlepseni.
14.02.2010



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se