o vládě života

Kde se vzal, tu se vzal - myšlenek vládce, existence král.

Máš to rád a samota to není

Jestliže máš něco rád, pak je tu pravděpodobně i odmítání opaku. Například máš rád společnost? Pak pravděpodobně nemáš rád samotu.

Nejsi rád sám? Nevydržíš sám se sebou? Samota je tvůj nepřítel?
Pak poznej svého nepřítele, pochop ho, udělej z něho svého přítele - staň se absolutním vítězem!
Jedině tak můžeš dosáhnout vlastní harmonie a štěstí trvalého charakteru nezávislých na okolnostech. V opačném případě jsi štvanecem, jenž je pronásledován strachem ze samoty, z obávaného neznáma, z temnoty, ze svého špatného svědomí. Jsi extremistou ženoucím se za bláhovou vidinou uníku před sebou samým. Neutíkej před svými temnými kouty, ale zkoumej je, pochop je, ovládni tato místa, vnes do nich světlo, využij je pro dobro své i druhých. To je to, oč tu běží.
Pokud poznáš, že samota není fyzický ale psychický jev, že pocit samoty spojujeme s fyzckým stavem my sami svými představami a myšlenkami, pak už jsi na cestě k odstranění samoty. Máš-li pocit osamění, mysli na prospěch jiných bytostí, na jejich starosti a jak jim pomoci, přej jim to nejlepší. Vždyť každá bytost se snaží být šťastná. To nás spojuje a rozptyluje to myšlenky na vlastní oddělenost. Všimni si souvislosti mezi názorem, že jsi fyzická a duševní bytost a vztahem mezi fyzickým stavem, duševními událostmi a pocitem osamocení. Oddělenost vzniká na psychosomatické úrovni, ztotožňováním se s ní. Pokud věnujeme pozornost tomu, co takovou představu o nás přesahuje, objevuje se chápání souvislostí, prožitek spojitosti. Pokud rozpoznáš svůj duchovní rozměr, uvědomíš si duchovní podstatu každé bytosti, pak se logicky ztratí oddělenost vyplývající z teze fyzické limitovanosti bytostí. Zkus tuto myšlenku pochopit, prožít, otevřít se ji. Stojí to za to!

Není cílem vyhýbat se tomu, co mám rád ( i když to může být metodou), ale být v každé situaci "doma", vidět možnosti, být zodpovědně svobodný, být šťastný a užitečný.
17.01.2010



Komentáře

4 komentářů:
  • 15.02. 00:45, zivl

    Není třeba odpovídat, když odpověď je zjevná, když otázka je pouze řečnická, že? ;-) Je tu řeč o zlu, o jeho velikosti, ale zlo není možné defiovat jako kvalitu v jednom rozměru. Zlo je odvrácená strana dobra v mnoho rozměrném prostoru. Zlo je překážka k dobru, takto ale viděná jen z jednoho úhlu pohledu. Prostě řečeno: Ano z tohoto úhlu pohledu je to tak. Nicméně to, oč mi tu běží je shrnuto v posledním odstavci článku.
    Znám jednoslovnou odpověď na otázku "Co je to pravda?" Hádej, hádej hadači, které to je! Viz články nemám slov, pravda a zážitek pravdy Plné pochopení a prožívání obsahu tohoto slova je však dostupné jen osvíceným. Vše ostatní je "jenom" "chození kolem horké kaše". (Tomu chození kolem horké kaše se říká život.)

  • 11.02. 07:04, Petr Koubek

    A právě v tom si myslím že je velký rozdíl. Myslíš, se kterým člověkem se ti bude lépe komunikovat? 1. S tím který se čistě jenom boji, jeho strach jestliže není chráněn hradbou zatvrzelosti která odmítá jakoukoli léčbu. 2. Či s člověkem který nemá strach, ale je tak zatvrzelý že jeho krunýř nezdolá nic. Já zastávám názor že mnoho slov v hledání pravdy škodí, čím více se snažíme popsat to co pociťujeme jako pravdu, tím více tuto pravdu svazujeme neviditelným provazem své vlastní omezenosti. Potom je riziko že pravda se stává více deformovanou našim popisem než idejí která byla na počátku. Člověk má dvě uši a jedny ústa. Jak chceš přenést zvuk symfonického orchestru když máš jen svoje rty. Obávám se že na mně de pokušení se o tomto tématu více rozepsat, a raději to utnu Sokratovským: Vím že nic nevím

  • 09.02. 01:39, zivl

    Péťo, Péťo, ty víš, že nevíš. Ani já nevím co máš na mysli. Zkus si ale samotu v článku zaměnit za jiný strach, strach, který se skrývá za příchylností k opaku. Na otázku strachu a uzavřenosti odpovím otázkou. Co je větší zlo - nejasná otázka nebo zmatená odpověď, tupá akce nebo zoufalá reakce, riziko nebo skrývání se, naznámé nebo zavírání očí, příčina nebo následek? Kdo se uzavírá do sebe, nemá vlastně také ze sebe strach; jen z jiných svých neschopností? Co poradí hlava moudrá? Napadá mne více otázek než odpovědí. Jaký strach je horší ten, či onen? Je strach zlo? Co je to zlo? Zasel jsi semínka otázek a pokud vyklíčí, snad je dovedu k plodu, k odpovědi. Až se zase někdy otevře ten úžasný a opojný pramen poznání, až se mi podaří zachytit více než kapky z tohoto zřídala, až v kapkách rozpoznám slova a dokážu je přinést až sem, aniž bych je po cestě vybryndal, pak dostaneš odpovědi. Vždy tu však je riziko, že ty průzračné krůpěje pravdy v mých dlaních utrpí, dojde k jejich zabarvení či zakalení a zde se nakonec objeví jen pouhý stín, karikatura, šmouha toho, co mi bylo dáno k uzření. Nejsem hlava moudrá, pouze je má hlava někdy naladěna na příjem a otevřena moudrosti prostoru. Je na tobě, jak to, co je zobrazováno vyhodnotíš, jak moc čirým, nezdeformovaným pohledem hledíš. Nejužitečnější nejsou okamžité přímočaré a jasné, intelektuální odpovědi...

  • 08.02. 11:47, Petr Koubek

    Co však druhý extrém, vydělování se do vlastní virtuální samoty? Položme si otázku: co je vlastně větší zlo, strach nebo uzavřenost? Vím, určitě budeš oponovat že zase další pisálek který tě nepochopil, Ale přesto, co ti kteří chápou samotu jako izolaci? Co těm poradíš hlavo moudrá.


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se