o vládě života

Kde se vzal, tu se vzal - myšlenek vládce, existence král.

Mám problém

Neumim mlcet, kdyz je treba mlcet a mluvit, kdyz je treba mluvit. To jen jeden z mnoha a ani ne ten nejhorsi. Je toho hodne, co musim v zivote zvladnout.
V dusledku marxisticke ideologie je v nasi spolecnosti zakorenena vira v "zaklad a nadstavbu", vira ze smyslem zivota je uspokojení telesnych potreb a neco dalsiho je jen "tresnicka na dortu". Nalezenou prazdnotu teto viry se pokousi zaplnit moderni nadstavba pro dusi, prezentovana konzumnim heslem "Uzij si", vehementne prosazovana veskerou silou spolecnosti postavene na rustu spotreby. Toto je nazor vetsinove spolecnosti, s touto ideologii jsme kazdodenne konfrontovani a nelze se divit, ze nas ovlivnuje, ze nas strhává a pohlcuje to pachteni kolem nas ve jmenu teto viry.
Ale co dal? Z teto viry dycha desiva prazdnota, kterou se mnozi snazi prekonavat jejim jeste horlivejsim vyznavanim. Tato vira je postavena na zlomku pravdy, coz ji dava punc pravosti. Chybi vsak kontext, ostatni stripky pravdy. A takovato vira muze snadno svadet na scesti a pokrocily clovek narazi na jeji meze, za nimiz je bolestive prazdno. Citis ho?
Je toho hodne, co clovek musi zvladnout. Je mnoho ulomku pravdy, ktere musime posbirat, abychom se stali vědoucimi. Je toho hodne, co musime vyzkouset a vytrpet, abychom rozpoznali skutecnou pravdu od preludu a klamu, abychom vydestilovali esenci vedeni, nasli a pevne v sobe ukotvili spravnou viru. Nekdo si toho je vedom, nekdo ne. Ten kdo si toho je vedom ma o jeden ukol pred sebou mene nez ten, kdo si toho vedom neni. Muze postupovat rychleji bez velkeho vahani a bloudeni. Ale jinak jsme na tom vsichni stejne. Vsichni jsme k tomu predurceni. Rozdil je ve zkusenostech, v tom, ktere stripky Pravdy jsme jiz posbirali a ktere nam jeste chybi k pochopeni, v momentalnich dispozicich a situaci.
Vsechna slova nemohou nahradit osobni zkusenost, prozitek. Kdyz ti prozradim pravdu, budes tomu verit, budes podle toho zit? Urcite ne, protoze Pravdu muzes cist, pravdu muzes slyset, ale nemusis ji rozpoznat, a tezko ji uverit, nejsili ji jiz na stope. Pravdu, kazdy jeji ulomek, lze pouze zazit, proverit vlastni zkusenosti.
Clovek je predurcen k velkym vecem a musi se k tomu pripravovat. Neni vyhnuti. Je to jen otazka casu, kdy se s tim clovek smiri, ztotozni a pujde spravnym smerem.
Jak by ale clovek mohl spet k velkym vecem a pritom zustavat malym? Jak by mohl nekdo cekat, ze to pujde bez uceni a ze uceni pujde bez namahy a prekazek? Nepujde to beze zmen v nas samych, bez nasi vlastni vule. Jsme vybaveni vsim, co k teto ceste potebujeme. Jsme motivovani touhou po poznani a po lasce, odmenami jejich doteku, mame nastroj poznavani a hriste, kde si overujeme, co jsme se naucili, ktere nam dava odezvu, pokud jsme sesli z cesty. K tomu byla cloveku dana svoboda volby.
04.01.2009



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se