o vládě života

Kde se vzal, tu se vzal - myšlenek vládce, existence král.

Nejlepší vánoce za 10 let

Letošní vánoce byly výjimečné netradičním složením zůčastněných: Syn, děda, babička a já.
Prvním zřejmým pozitivním vkladem přispěl syn, když přišel s návrhem na průběh vánoc vzhledem ke své osobě. Docela mne potěšil návrhem, že u mne absolvuje večeři. Tedy přesněji, že i u mne ji absolvuje. Nakonec se nám podařilo najít všeobecně přijatelné řešení pro všech pět dotčených stran: syn, jeho matka, já, mí rodiče, sestra. Když i babička s dědou ochotně souhlasili, že přijedou, bylo už jen potřeba se domluvit, kdo se o co postará. To bylo kupodivu taktéž bez problémů, takže vánoce mohly přijít.

Nic jsem nenechal na poslední chvíli a již s předstihem jsem si zajistil, co bylo třeba. Sám jsem si dal za úkol letos uvařit rybí polévku. Bylo to sice poprvé, ale již jsem tušil o čem to je. Polévku jsem připravil ještě večer, po příchodu z práce. Však to znáte - dobře uleželá chutná obzvláště. A tak jsem druhý den jen připravoval příbytek a očekával, kdy se začnou hosté sjíždět. Syn dorazil sice později, než jsem čekal, ale ještě mu zbylo dost času na zdobení stromečku. Když dorazili rodičové, tak už bylo téměř vše přichystané a tak jsem se jim mohl i věnovat.
Za zmínku stojí docela úsměvná událost, kdy si rodičové, vymožeností počítačů a internetu neznalí, pěkně zavzpomínali na dětství, mládí a na všelijaké známé a příbuzné nad leteckou mapou míst, kde se narodili a za svého života pobývali. Víc než hodinu sobě i mně vydrželi ukazovat, kudy kam chodili a kde kdo bydlel a co to tam asi teď stojí.

Pozdě odpoledne, kdy se už setmělo, jsme se shodli na tom, že je teď ten správný okamžik pro večeři. Spolu s mámou (opravdu spolu a bez hádání) jsme osmažili ryby a ohřáli již dobře uleželou polévku. Maminčin bramborový salát byl také připraven.
Když jsme zasedli k svátečnímu stolu, tak jsem s lehkou nervozitou pozoroval, jestli polévka nezpůsobí zklamání. Byl jsem uklidněn a dokonce potěšen, chválou od svého táty, protože on chválou neplýtvá a když i syn s chutí jedl, tak jsem si oddechl.
Pak už hurá pod stromeček, kde nám ježišek nadělil nějaké ty více či méně praktické drobnosti. Spokojensot z večeře se udržela i pod stromečkem. Večer jsme doprovodili syna, který se přesouval na další večeři k mámě.
Druhý den, do růžova vyspaní jsme v klidu odcestovali k sestře na oběd. Po cestě jsme ještě přibrali syna a nezapoměli se zastavit za předky - na hřbitově.
I dnešní návštěva byla v poklidu, i když sestra již tradičně poněkud nestíhala. No co, někomu k vyspání do růžova nestačí jen noc.

No prostě nudné a k uzývání obyčejné vánoce. Jen tam bylo poněkud více vzájemné ohleduplnosti a méně toho Já, méně toho chci, nechci, mám rád nemám rád.

Při loučení máma prohlásila: "Toto byly nejlepší vánoce snad za deset let." a táta souhlasně přikyvoval a usmíval se. Kdybyste mámu a tátu znali, tak byste věděli, že to od nich bylo opravdové uznání. A já cítil totéž. Všichni jsme věděli, že to tak je a že to myslíme upřímě. Zdálo se, že i syn to cítil.
01.01.2009



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se