o vládě života

Kde se vzal, tu se vzal - myšlenek vládce, existence král.

Neoslňuj! aneb Vládneš vesmírnými silami

Představ si, že hovoříš k Člověku a přitom máš Slunce v zádech. Jsi slunci blíž a obracíš se k tomu, kdo je vzdálen. Buď Člověk slunce přes Tvou velikost nevidí, zastiňuješ je nebo se mu jevíš jako posel boží, se svatozáří. Pokud teď uděláš drobný pohyb stranou způsobíš oslnění člověka, způsobíš, že se člověk od Slunce a tedy i od tebe odvrátí jako od nesnesitelného. Pokud vyvoláš dojem posla božího, způsobíš že Tě bude člověk následovat, že Tvá řeč i čin bude vzorem. Jsi jím? Pokud uděláš jediný chybný krok, jediné zakolísání, tvá svatozář se ztratí, způsobíš zklamání, že nejsi tím, kým ses zdál a budeš označen za podvodníka a nedůvěra se zobecní i na ostatní podobné. Způsobíš víc škody než užitku. Navíc, dokážeš koukat na tu temnotu a zůstat naplněn Sluncem i když ho nevidíš?

Představ si, že Člověk je odvrácený od slunce a klopí zrak. Tehdy on vidí jen temnotu, kterou způsobuje jeho vlastní stín. On si toho však není vědom, neboť již tím sužujícím chladem dýchajícím z temnoty má tak ochromenou vůli, aby zvedl pohled nebo změnil jeho směr, natož aby pohnul tělem; nevidí důvod. Když se postavíš do zorného úhlu Člověka, na jeho úroveň, do úhlu přiblížení pohledu tohoto Člověka ke slunci a oslovíš ho, pak, pokud ho zaujmeš, pohneš jeho pohledem. Člověk začne vidět odrazy slunce a to ho začne rozehřívat. Pokud jsi Člověka nevylekal, ale zaujal, bude Tě následovat pohledem i když se budeš pohybovat po úhllu jeho přiblížení ke Slunci. Pokud to bude dostatečně dlouho trvat, aby Člověka odražené světlo slunce rozehřívalo a on si na ně přivykal, jeho tělo začne následovat jeho zrak.
Dokážeš sestoupit ze slunečných výšin, ustoupit z výsluní, abys se dostal na úroveň Člověka? Přestojíš ten náhlý chlad a strach z temnoty, neztuhneš sám? Budeš mít při tom dost vytrvalosti a udržíš jasnost Slunce ve své mysli, nebude se do toho plést Tvé ego, pomcí něhož se Člověku přiblížíš, nezapomeneš na svůj záměr?

Jak tedy pomoci? Neosplňuj a nezacláněj, nestav se do cesty. Stav se do zorného úhlu Člověka, prohřívej Člověka odraženým Sluncem a vlastním příkladem ukazuj cestu. Odrážej slunce ve své tváři, pohybuj se pomalu ke Slunci a po cestě přibírej další. Vystavuj své vlastní nectnosti Slunci a tak je poznávej a rozpouštěj, zvyšuj svoji nezávislost a odolnost vůči vnějším i vnitřním vlivům. Udržuj a zdokonaluj svoji vnímavost pro Člověka a jeho vnímání, zachovej si soucit s Člověkem. Udržuj plamen ve svém srdci a prohřívej jím. Působ právě tam, kde se teď nacházíš. Tam jsi nejlépe vidět, tam svým příkladem získáš nejlépe důvěru k cestě ke Slunci, tam ve chvílích zaváhání můžeš znovu získat motivaci, když si povšimneš odrazu vlastního světla ve tváři Člověka, vlastního tepla v srdci Člověka. Avšak nestaň se závislým na vnějším výsledku svého konání - nejsi schopen ho vidět vždy. Denně se obracej ke Slunci a plň jeho světelem a teplem svou duši a srdce. Staň se tak nosičem světla a tepla pro své okolí.
Práce na sobě tě zpomalí tak, aby tvůj pohyb mohl sledovat i Člověk, aby jsi na nově získáné pozici blíže ke Slunci byl stabilní.
24.12.2008



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se