o vládě života

Kde se vzal, tu se vzal - myšlenek vládce, existence král.

Vina

Kdo je vinen za tlupou napáchané škody? Ten kdo vede, nebo ten kdo se nechá vest?
Ten kdo vede, projevuje svoji vnitřní svobodu, svoji vůli, své hledání, své tápání, omyly, chyby a nese jejich následky. Jako jedinec má svoji zodpovědnost a měl by si ji být vědom, ale spravedlivě jeho zodpovědnost končí tam, kde začíná zodpovědnost jiného (hranice není ostrá, zodpovědnosti jdou souběžně).
Ten kdo se bezhlavě nechá vést a strhávat k činům vlivem jiného, kdo jde s davem, projevuje svoji vnitřní nesvobodu a nezodpovědnost. Jeho zodpovědnost za skupinou spáchané činy je stejně velká jako vina vůdce. Velikost viny se spravedlivě odvíjí od svobodného rozhodnutí. Kdo se rohodl stát se nástrojem, je zodpovědný za důsledek tohoto rozhodnutí. I ten, kdo se rozhodl nekonat, je zodpovědný za důsledky svého nekonání. I ten, kdo se smířil se svou slabostí, je zodpovědný za svou neschopnost a její důsledky.
Obdobně to platí, pokud se někdo rohodne následovat či vyznávat někým hlásané myšlenky či víru. Na výsluní jedné pravdy se může přihřívat skoropravda, polopravda i lež. Zopdpovědnost za výklad a posouzení pravdivosti je na každém jednotlivci. Kdo z pohodlnosti či záliby v modlářství nekriticky věří a následuje myšlnky, má na vlastním klamání stejnou vinu jako ten, kdo se o klamání pokouší. Klamání může vzniknout i bez viny záměru klamání. Příčinou klamu může být a většinou i bývá nepochopení. Příčinou nepochopení často zase bývá pohodlnost hledat pravdu, nekonání tam, kde bylo třeba konat.
24.12.2008



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se